Mark Lanegan a Nick Oliveri - živě 2003

11. září 2016 v 13:02 | Domka |  Queens of the Stone Age

První písní je Autopilot od Queens of the Stone Age a druhou Four Corners od Mondo Generator, což je kapela bývalého baskytaristy QOTSA, Nicka Oliveriho. Toto video jsem viděla dnes poprvé a okamžitě jsem si ho zamilovala. Nejlepší éra kapely byla stejně ta, když tam byl ještě Mark Lanegan a Nick Oliveri.A jako bonus dodávám k poslechu Little sister od QOTSA, kde Josh zpívá s Eddiem, který si to, jak se zdá, dost užívá.

 

Psaní z léta

8. září 2016 v 13:39 | Domka |  Moje tvorba/fotky
Oranžové a rudé květy hoří jako tvé vlasy,
pihy rozeseté jako mák na polích,
která míjíme při cestě dopředu
v letním žáru slunce, které horkem ubíjí,
ubíjí jako pohled tvých magických očí
překážky nás nezastaví
tvá přítomnost mě dělá lepším a silnějším člověkem,
již nepodlehnu zakázanému ovoci
jen tobě a spolu budeme dále kráčet cestou života...
Místo kapek deště nás kropí diamanty,
bouře je milostnou písní
a poušť jsme nechali daleko za sebou.
Úsměvy z léta, které již končí,
si uchováme pro vzpomínku
na něco krásného
až nebudeme kráčet bok po boku,
protože vše jednou končí,
ale přeji si polapit do rukou ležatou osmičku
a prožívat chvíle s tebou donekonečna.


Rakovina

3. září 2016 v 10:46 | Domka |  Moje tvorba/fotky
Letmé setkání
přetvořilo klid na bouři
Polib mě alespoň ještě jednou,
aby mě to zničilo
a připadala si ještě více osamělá
I když to už zřejmě nejde
Nejde to stejně tak, jako vytěsnit tě z mé mysli
Jsi zárodkem rakoviny,
kterou jsem si způsobila sama
Píši ti,
avšak dopisy zůstanou navždy jen odložené v šuplíku
Musím si zapálit cigaretu
a stejně si na tebe vzpomenu
a rakovina se rozšiřuje
To já jsem svou zhoubou, ne ty


Nadpis mi připomněl tuto vynikající píseň, tak jí přikládám k poslechu. Teď mi příjde, že to mé psaní je spíše takový předkrm a písnička je hlavním chodem.
 


Mark Lanegan - výběr nejlepších písní

25. července 2016 v 11:03 | Domka |  Mark Lanegan a Screaming Trees
album: I'll Take Care Of You (1999)

album: Field Songs (2001)

album: Blues Funeral (2012)

album: I'll Take Care Of You (1999)

album: Field Songs (2001)

album: Imitations (2013)

album: Field Songs (2001)

EP: Here Comes That Weird Chill (2003)


album: I'll Take Care Of You (1999)


album: I'll Take Care Of You (1999)

Prostě něco

25. července 2016 v 2:03 | Domka |  (Sebe)vyjádření...?
V podstatě ani nemám o čem psát, trochu mě to děsí. Můj život je totiž tak nudný a zdá se mi jako by se vše opakovalo stále dokola. Den za dnem ubíhá a nové zážitky jsou v nedohlednu. Ale proč o tom píšu? Tyto slova jsou odůvodněním stále většího a většího úbytku článků na těchto stránkách. Ačkoliv jsem si blog založila před pěti lety, každým rokem se počet článků stále snižuje... V posledních měsících plýtvám časem na stejných aktivitách, například na malování či poslouchání hudby a dalšími, ale jinak se neděje nic zajímavého, co bych mohla zvěčnit pomocí slov. Píši pouze básně, ale napadlo mě také, že napíši knihu, což jsem později tak trochu zavhrla z důvodu, že chci mít od určitých zážitků větší odstup, aby nebyly zachyceny "černobíle". Ačkoliv poznámky si už připravuji. Mým snem je jednou zmiňovanou knihu vydat. Či sbírku mých básní s vlastními ilustracemi, ale zatím je nepovažuji za tak dobré, že bych je mohla takto vydat. Jedná se spíše o spontánní psaní bez většího přemýšlení, ale možná se časem zlepším, kdoví. Inspirace je nyní bohužel stále menší. Ale i přesto přidávám malou "ochutnávku" jedné z mých novějších básní.

"U stolu s popelníkem plným nedopalků
zkouším opět vyhrát válku
nad pocity mými
probuzenými
samotou dlouhou
a touhou
někoho milovat."

Ráda bych také zmínila, že se mi už dvakrát za měsíc zdál sen, ve kterém jsem byla na koncertě Pearl jam, tak se mi to snad vyplní. Když se mi to takový sen zdál poprvé, tak se se stal realitou, byla to jistě náhoda, ale o takovou další náhodu bych moc stála. Postupem času zkusím zase intenzivněji psát, snad. K poslechu připojuji jednu z mých oblíbených písní.

...





Eddie - fotky

25. června 2016 v 11:20 | Domka |  Eddie Vedder a Pearl Jam





Poslední dobou je tady dost prázdno, ale Eddieho není nikdy dost, navíc přidávám jeho fotky po docela dlouhé době. Pokusím se (snad) i něco napsat, básní a maleb mi nyní docela přibývá, takže určitě něco zveřejním. Je fajn mít tři měsíce na malování, je to moje droga a nemůžu bez toho žít, takže svůj volný čas většinou věnuju jen tomu... Ráda bych napsala i nějaký smysluplný článek, ale jsem buď líná nebo mě mé myšlenky zrazují.

Zdroj obrázků: tumblr.com

Další bezejmenný výlev

22. března 2016 v 21:28 | Domka |  (Sebe)vyjádření...?
Poslední dva měsíce jsem prožila docela šíleně a začínám se bát, aby se ze mě nestal alkoholik, protože čím dál častěji navštěvuji různé hospody s různými lidmi. A taky jsem skoro po roce šla na nějakou akci! Konečně... Ale trochu zodpovědnosti mi ještě zbylo (možná) a byla jsem si dvakrát rozšířit své obzory na vernisážích. První se konala 2. března na ostravském PORGu, kde vystavovali Daniel Bednář a Aleš Hudeček. Více mě zaujala Bednářova tvorba, protože z obrazů šly cítit emoce, témata byly pochmurné až depresivní. A právě v takových dílech si vždy najdu něco "svého", protože ráda tvořím spíše depresivní věci a tyto náměty jsou mi dosti blízké.

D. Bednář, A. Hudeček

A dále jsem 7.3. byla na vernisáži malíře Jakuba Špaňhela o které jsem se dozvěděla náhodou. Jen je škoda, že vystaveno bylo pouze sedm obrazů... Líbí se mi jeho expresivní vyjádření, ale spíše jen u pár obrazů. Například některé jeho malby lustrů jsou dle mého názoru povedené. Nebo za zmínku stojí i jeho malby interiérů kostelů, ale ty vystaveny bohužel nebyly. Jen je škoda, že se více soustředí na zobrazení určitého objektu a ne nálad či pocitů a poté obraz není bohatý po obsahové stránce. Jen se po vernisážích musím více hlídat, protože začínám vínem (když je ta možnost) a končím pokaždé v hospodě. A oznámení "jdu na jedno" se změnilo (už dávno) na "jdu na pivo a nevím v kolik přijedu domů" ... :D A s kocovinou se špatně vstává a ještě hůř jde do školy.


....
A také stále tvořím - maluji, kreslím a píšu básně. Díky lehce posmutnělé náladě jsem mimochodem zrovna dnes jednu napsala, takže se s Vámi o ní podělím i když nevím jestli je dost dobrá na publikování. Ale tím si nejsem jistá nikdy.

Chce se mi křičet, chce se mi plakat
toužím se po městě jenom tak flákat
Mezi lampami a stromy
léčit svoje srdceboly
cigaretami a chlastem
a jít si za snem
býti umělcem.
Duši křehce stavěnou,
tak že se stačí jen špatně dotknout
a bude popraskaná jako skla zastávek
a já dnes zřejmě neusnu
spánek
a jeho vidina
mizí jako hladina
alkoholu
jež má vyléčit mého srdcebolu,
ale nedaří se a já se ztrácím
sama v sobě
Ptáci
noční oblohy zmizeli v dáli
a jako křišťály
zvoní o chodník slzy,
kterých si v kalužích nikdo nevšimne
Nesnáším lhostejnost

Něco, co jsem napsala a nemám pro to název

7. února 2016 v 18:07 | Domka |  (Sebe)vyjádření...?
Chci, aby si procházela mým ateliérem a tvé krásné oči zkoumaly vše do posledního detailu tak, jako to dělám já. Přeji si, aby si stanula před mými malbami s takovým zaujetím, jako já pohlížím na malby umělců jež obdivuji. Prosím, oceň či zkritizuj má pomalovaná plátna a papíry, které ležely dlouhé chvíle pod mými štetci a mé ruce je skrz ně hladily a hrály si s nimy. Tak jako by chtěly i s tebou. Probírej se mnou mé myšlenky, zatímco já se budu probírat tvými vlasy. Čti mé básně a příběhy, ať už smyšlené či inspirované realitou. Pomož mi sdílet mé myšlenky a pocity tím, že se mnou budeš hodiny hovořit, protože to není mou silnou stránkou a chci se tomu naučit. Mluv se mnou ústy či očima, obojí dokáži ocenit. Ale tohle se bohužel nestane, jsi smyšlená. Má imaginární kamarádko. Proč nemůžeš být reálná a ta druhá smyšlená? Mám na mysli samotu, která mě sžírá do morku kostí. Vysává ze mě všechny city, až se bojím, že se jí to podaří do konce a tím mi znemožní jí opustit. Pálí mou duši tak snadno, jako cár papíru a já se cítím jako hořící les zasažený obrovským požárem. Jsem hořícím lesem jež nemůže křičet.

(K poslechu můj velmi oblíbený Mark Lanegan, který bude v květnu v Praze a já na něj ani nemůžu jet kvůli maturitním zkouškám. Proč (?!) zrovna takové datum? Snad příště...)

Tak nějak o posledních měsících

23. ledna 2016 v 16:03 | Domka |  (Sebe)vyjádření...?
Koncem roku 2015 a začátkem tohoto zemřelo mnoho lidí, takže je toto období smutné a napomáhá tomu i zasněžená krajina a zima, kterou navíc nemám ráda. Mé pocity se právě tomuto období momentálně (nebo nejen momentálně, ale delší dobu?) podobají. První byl Ice-B z kapely Elektrïck mann, ale jeho dost divoký životní styl už tomu dost nasvědčoval, ačkoliv jsem nečekala, že to bude tak brzy. To jsem si také říkala, když zemřel jeho vzor, zpěvák Scott Weiland. Dost mě to zamrzelo, jeho Stone Temple Pilots mám velmi ráda. Další byli Lemmy Kilmister (Motörhead) a David Bowie. A kdyby to byli jen tito, kdo nás opustili... A když jsem se dozvěděla, že Pearl Jam neplánují turné po Evropě, byla jsem taková posmutnělá. Přece jen navštívili Prahu v roce 2012, tak jsem doufala, že zase do Prahy přijedou. Musím pokračovat v čekání, ale jestli se mi to opravdu v budoucnu splní, budu jistě velmi nadšená. Ale nebudu psát jen negativní věci a raději napíšu co mi v uplynulých měsících udělalo radost. V prosinci naše třída měla stužkovací večírek, kde jsem prožila se svými spolužáky (některými) hezké chvíle. A vím, že až odejdu, budou mi dost chybět... Někteří také před večírkem navštívili i divadlo Petra Bezruče, včetně mě. Hrály se Petrolejové lampy spisovatele Jaroslava Havlíčka. Hra se mi velmi líbila, jak už dějem, tak i herecké výkony byly velmi dobré a výborně jsem si představení užila od začátku do konce. Opravdu bylo výborné, takže mohu jen doporučit. Dále jsem oslavila své narozeniny (imaginárně i s Eddiem, protože máme narozeniny jen 2 dny po sobě :)) také tím, že jsem navštívila pamětní desku Karla Kryla v Novém Jičíně, kde v minulosti žil. A co mi udělo velkou radost bylo i to, že jsem si dovezla gramofon a po třech letech si konečně pustila desku The Who, kterou jsem dostala na narozeniny. A také jsem si udělala včera radost, koupila jsem si obraz s nádherným rámem do kterého postupem času umístím něco svého a CD kapel Screaming Trees a Queens of the Stone Age. Bohužel dále není nic, co by stálo za popsání. Stále nemám čas, mám před maturitou, takže stálé maluji nebo se učím a tak do jde pořád dokola. Občas ještě píši básně, postupem času nějaké zřejmě uveřejním. Ale jak to tak vidím, dlouho se zde neukážu kvůli nedostatku času.

(Něco k poslechu, když byla řeč o smrti Scotta.)

A něco málo z mého malování:





Na první fotografii je plátno malované akrylem a je na něm namalována má sestra. Druhá fotografie zobrazuje malbu Joshe z Queens of the Stone Age. Obrázek je kombinací více technik, použila jsem tempery, pozadí je akvarelem a rámeček je nakreslený černým fixem. Poslední dvě věci jsou nyní bohužel nedokončené, takže zatím nevypadají tak jak bych si přála.
Ke konci bych chtěla popřát všem všechno nejlepší k novému roku, ačkoliv je už konec ledna.


Podzimní hřbitov (fotky)

5. listopadu 2015 v 19:10 | Domka |  Moje tvorba/fotky






Mám velmi v oblibě tuto podzimní a lehce pochmurnou atmosféru na hřbitově. Ráda se sem vždy vracím a procházím se mezi hroby. Uklidňuje mě to ticho a nikdo sem nechodí, proto to zde navštěvuji poměrně často.

Kam dál