Poslech gramofonu

4. června 2012 v 0:31 |  (Sebe)vyjádření...?
V první červnový pátek jsem šla na půdu objevila starý gramofon (nee, já o něm věděla, to jenom aby to bylo zajímavější). Byly na něm položené desky . Nejvíc mě zaujaly desky Jimi Hendrix a Pink Floyd: Delicate Sound of Thunder. S gramofonem jsem moc zacházet neuměla, ale podařilo se mi to nějak spustit. Prvního jsem si pustila Hendrixe. Píseň "Little Wing" zněla tak pohodově a mně se chtělo vážně uletět (byla jsem trochu opilá... já vím, že jsem psala že alkohol nemám ráda, ale pivo mi nevadí.). Na obalu desky byla stručně popsána Hendrixova kariéra. Mezi mé oblíbené patří "All Along The Watchtower", kterou napsal Bob Dylan. Při tom pátečním večeru a na půdě, to mělo svoje kouzlo. Sice byla gramfonová jehla trochu zkažená, ale divného chrčení jsem si nevšímala a naplno vnímala kouzlo hudby a Jimiho hru na kytaru. Z venku zněl ptačí zpěv. Mám strašně ráda ten šum desky, když se na ni položí jehla a ještě nehraje hudba. :) Na desce Jimiho Hendrixe byl výběr třinácti písní. Jimi sám o sobě prohlašoval, že neumí zpívat, ale mně se jeho zpěv líbí, je takový osobitý. Poslouchalo se mi to moc dobře, ale moc rychle mi to uteklo. Při písni "Freedom" jsem si představila Woodstock v roce 1969. Jak já bych ráda žila v 60. letech a zažila hippies! Ten můj gramofon má skvělý zvuk, když nepočítám tu zkaženou jehlu. Kdyby někdo viděl mé pohyby, napodobující tanec, asi by si řekl že jsem utekla z nějaké psychiatrické léčebny, ale já za to opravdu nemohla, to způsobil alkohol v mé krvi. Hlavně jsem se "vlnila" při písni "Drifting", která byl krásně pomalá.
Po skončení Jimiho jsem si pustila již zmiňovaný Pink Floyd. V obalu byly dvě desky. Uvnitř obalu bylo něco napsané, bohužel azbukou. Moje hudební srdce se radovalo z poslechu desek Jimiho a Pink Floyd. Při písni "Time"jsem se opět začala vlnit a zasnila jsem se do Davida zamlada... A taky jsem musela odhodit brýle, protože bych si je při své šikovnost dokázala rozbít. Poslouchat tu hudbu ve tmě, jen s malým světýlkem z gramofonu, bylo tak kouzelné. Zpěv ptáků už dávno překřičel David a hudbu jsem si vychutnávala plnými doušky, popíjela pivo a bylo mi fajn. Deska sem tam skákala, ale jinak to bylo v pohodě. Seděla jsem ve tmě a křičela: "Hey! Teachers! Leave them kids alone!", asi si to trochu umíte představit. Na druhé straně desky byly písně Sorrow, The Dogs Of War a On The Turning Away. A tím pro mě poslech skončil. Potom jsem tam ještě něco pustila, nevěděla jsem co to je, ale tančila jsem na to. Potom jsem se trochu zklidnila a pokušela se hrát na kytaru. Já na ní nic neuím, jenom akordy C dur a G7.Za chvíli se mi chtělo spát, tak jsem se zachumlala do spacáku a usla...

(Držím desku Jimi Hendrix a hrál tam Pink Floyd.)

(Tohle byly celkem normální desky, zbytek (asi 20 desek), se nedal poslouchat. Samozřejmě Jimi a Pink Floyd jsou nejlepší)


A na závěr píseň, při které se mi chtělo létat:
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ann-ihilation ann-ihilation | Web | 9. června 2012 v 14:44 | Reagovat

Gramofon, jedna z mých vysněných věcí, na které nejsem schopná našetřit (třeba spolu s lístkem na Pearl jam). Dokážu si tě představit, jak si tuhle výbornou hudbu užíváš, asi bych si taky zatancovala, ono je asi jedno, že člověk vypadá jako magor, ten pocit nepřekonáš. Navíc Pink Floydi a Jimi Hendrix, takový skvělý výběr. Musím se přiznat, že Little Wing jsem vůbec neznala, takže děkuju za tip, je to příjemná oddechovka.

2 domkavedder domkavedder | 12. června 2012 v 13:51 | Reagovat

Za Jimiho musím poděkovat kamarádce, která mi ho darovala. Chystám se to někdy v budoucnu zopakovat. Little Wing, pravda oddechovka. A já, díky Bohu, už mám lístek doma.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama