Listopad 2013

Gotická architektura - práce

24. listopadu 2013 v 14:19 | Domka |  Moje tvorba/fotky

Moje práce do Písma. V zadání úkolu bylo napsat písmo - swabach, což měla být polovina nebo třetina celé práce, která měla být doplněna o perokresbu a téma bylo středověk. Jelikož se mi strašně líbí gotika, hlavně architektura, tak jsem se rozhodla pro téma gotické architektury, která je opravdu krásná. Perokresbu jsem dělala barevným akvarelem a doplnila o kresbu tuší. Trvalo mi to strašně moc času a abych se přiznala, vůbec se mi do toho nechtělo, hlavně do toho akvarelu. Naštěstí jsem se při psaní písma nespletla, musela bych práci dělat znovu... Jsem i docela ráda, že je to za mnou, protože když něco kreslím nebo tvořím já, tak to musí být do detailu, jsem totiž strašný puntíčkář, takže mi to vždycky zabere hromadu času.

Ugly sunday

24. listopadu 2013 v 13:29 | Domka |  (Sebe)vyjádření...?
Krásný a barevný podzim se změnil na chladný, větrný a sychravý... Ráno jsem si jen tak vyšla na procházku do lesa. Ať si vyčistím hlavu a jsem chvíli sama. Taky to bylo tím, že na mě byl nejspíš každý doma naštvaný. Počasí nebylo nic moc, ale já jsem šla. Pustila jsem si hudbu do uší a pomalu jsem procházela krajinou, která ztratila svou dřívější krásu. Nikde už nebylo berevné listí a ani už nesvítilo slunce. Rozhlížela jsem se kolem sebe a dýchala čerstvý vzduch, potřebovala jsem opravdu vypadnout někam pryč. Všude se rozprostírala mlha a stromy hýbal vítr, který každým mým krokem sílil. Nedělala jsem nic, jen jsem prostě šla dál a dál a poslouchala hudbu, která mě tak nějak uklidňovala. Potom jsem došla k posedu, který spíš než posed připomínal nějakou budku a protože začalo pršet, vylezla jsem nahoru a schovala se. Nějakou chvíli jsem poslouchala to krásné ticho, které přerušovaly jen dopadající kapky slabšího deště a zvuk větru. Seděla jsem tam jen tak a rozhlížela se po krajině, byly vidět lesy, louky a pole. Po dlouhém přemýšlení a pozorování krajiny, jsem opustila posed a když jsem šla po polní cestě, všimla jsem si cesty vedoucí do lesa, tak jsem po ní šla přímo do dubového lesa, kde se všude povalovaly spadané listy s kapkami vody. Šla jsem pořád hlouběji, ale déšť byl čím dál silnější, tak jsem se rozhodla, že je nejspíš čas jít. Opravdu se mi nechtělo jen tak pro nic za nic moknout uprostřed lesa. Hlavu jsem si vyčistila, napomáhala tomu i již zmiňovaná hudba. Takže tak. Radši mlčím o kvalitě tohoto článku, ale jde spíš jenom o pouhou ventilaci... Nejspíš to je mou posmutnělou náladou. Už se těším na příští podzim, ale ne na takový jako je teď, ale na takový teplejší, slunečný a barevný. Ale vůbec se netěším na zimu a sníh i když je zima hezká a dobře se fotí, hlavně západy slunce... Připojuji pár fotek z letošního roku.


(Tuhle fotku jsem nefotila já, ale moje sestra.)