Únor 2016

Něco, co jsem napsala a nemám pro to název

7. února 2016 v 18:07 | Domka |  (Sebe)vyjádření...?
Chci, aby si procházela mým ateliérem a tvé krásné oči zkoumaly vše do posledního detailu tak, jako to dělám já. Přeji si, aby si stanula před mými malbami s takovým zaujetím, jako já pohlížím na malby umělců jež obdivuji. Prosím, oceň či zkritizuj má pomalovaná plátna a papíry, které ležely dlouhé chvíle pod mými štetci a mé ruce je skrz ně hladily a hrály si s nimy. Tak jako by chtěly i s tebou. Probírej se mnou mé myšlenky, zatímco já se budu probírat tvými vlasy. Čti mé básně a příběhy, ať už smyšlené či inspirované realitou. Pomož mi sdílet mé myšlenky a pocity tím, že se mnou budeš hodiny hovořit, protože to není mou silnou stránkou a chci se tomu naučit. Mluv se mnou ústy či očima, obojí dokáži ocenit. Ale tohle se bohužel nestane, jsi smyšlená. Má imaginární kamarádko. Proč nemůžeš být reálná a ta druhá smyšlená? Mám na mysli samotu, která mě sžírá do morku kostí. Vysává ze mě všechny city, až se bojím, že se jí to podaří do konce a tím mi znemožní jí opustit. Pálí mou duši tak snadno, jako cár papíru a já se cítím jako hořící les zasažený obrovským požárem. Jsem hořícím lesem jež nemůže křičet.

(K poslechu můj velmi oblíbený Mark Lanegan, který bude v květnu v Praze a já na něj ani nemůžu jet kvůli maturitním zkouškám. Proč (?!) zrovna takové datum? Snad příště...)