Březen 2016

Další bezejmenný výlev

22. března 2016 v 21:28 | Domka |  (Sebe)vyjádření...?
Poslední dva měsíce jsem prožila docela šíleně a začínám se bát, aby se ze mě nestal alkoholik, protože čím dál častěji navštěvuji různé hospody s různými lidmi. A taky jsem skoro po roce šla na nějakou akci! Konečně... Ale trochu zodpovědnosti mi ještě zbylo (možná) a byla jsem si dvakrát rozšířit své obzory na vernisážích. První se konala 2. března na ostravském PORGu, kde vystavovali Daniel Bednář a Aleš Hudeček. Více mě zaujala Bednářova tvorba, protože z obrazů šly cítit emoce, témata byly pochmurné až depresivní. A právě v takových dílech si vždy najdu něco "svého", protože ráda tvořím spíše depresivní věci a tyto náměty jsou mi dosti blízké.

D. Bednář, A. Hudeček

A dále jsem 7.3. byla na vernisáži malíře Jakuba Špaňhela o které jsem se dozvěděla náhodou. Jen je škoda, že vystaveno bylo pouze sedm obrazů... Líbí se mi jeho expresivní vyjádření, ale spíše jen u pár obrazů. Například některé jeho malby lustrů jsou dle mého názoru povedené. Nebo za zmínku stojí i jeho malby interiérů kostelů, ale ty vystaveny bohužel nebyly. Jen je škoda, že se více soustředí na zobrazení určitého objektu a ne nálad či pocitů a poté obraz není bohatý po obsahové stránce. Jen se po vernisážích musím více hlídat, protože začínám vínem (když je ta možnost) a končím pokaždé v hospodě. A oznámení "jdu na jedno" se změnilo (už dávno) na "jdu na pivo a nevím v kolik přijedu domů" ... :D A s kocovinou se špatně vstává a ještě hůř jde do školy.


....
A také stále tvořím - maluji, kreslím a píšu básně. Díky lehce posmutnělé náladě jsem mimochodem zrovna dnes jednu napsala, takže se s Vámi o ní podělím i když nevím jestli je dost dobrá na publikování. Ale tím si nejsem jistá nikdy.

Chce se mi křičet, chce se mi plakat
toužím se po městě jenom tak flákat
Mezi lampami a stromy
léčit svoje srdceboly
cigaretami a chlastem
a jít si za snem
býti umělcem.
Duši křehce stavěnou,
tak že se stačí jen špatně dotknout
a bude popraskaná jako skla zastávek
a já dnes zřejmě neusnu
spánek
a jeho vidina
mizí jako hladina
alkoholu
jež má vyléčit mého srdcebolu,
ale nedaří se a já se ztrácím
sama v sobě
Ptáci
noční oblohy zmizeli v dáli
a jako křišťály
zvoní o chodník slzy,
kterých si v kalužích nikdo nevšimne
Nesnáším lhostejnost