Červenec 2017

Noční psaní

23. července 2017 v 2:04 | Domka |  (Sebe)vyjádření...?
Motýli noci, jak krásná to stvoření. Třepot křídel ulpívá v namodralém kouři a víří jej. Tím v něm vytváří neklid. Neklid přímo uměrný tomu mému. Chladný vzduch, kradoucí se oknem, hřeje když objímá mé tělo, které je zhroucené v křesle. Psychické umírání, mnohokrát opakované, intenzivně ničí nejen mou existenci, ale i květiny a můry v mé přítomnosti, avšak ty noční setrvávají jako věrný přítel. Barvy z maleb na stěnách blednou a slévají se, až z nich vznikne jen jedna-tmavá. Osud se chopí štetců a maluje jimi po temném nebi poskvněném bouřkou. Zachycuje osamocené přežívání jež se má jmenovat život, avšak ten můj je pouhým výsměchem něčemu, jež se mnozí opovažují nazývat "štěstí".
...

Po (skoro) roce jsem se opět obrátila na toto místo, kde jsem pro lidi, kteří mě znají téměř neviditelnou. Po malování plátna do noci jsem se usadila a pokusila se vypsat z pocitů, které mě sžírají a myšlenky na ony pocity mě zřejmě brzy zahubí (myšleno obrazně). Inspirací jsou mi události posledních dní, dokonce i ta část s mrtvou květinou, protože se mi snad poprvé stalo, že mi nepřežila květina... Jsou to smysluplná slova či pouhé bláboly? Už ani sama nevím. Ale proč utápět celý tento zápis jen do ponuré atmosféry? Poslední dobou stále maluji, což je taková má útěcha tady. Můžu vypnout a naplno se věnovat něčemu co tak miluji. Mezi to patří i knihy (konečně jsem se dala do čtení Harryho Pottera, zvládla jsem zatím jen prvních pět dílů), ke kterým se velmi ráda vracím. Také jsem si udělala radost mou oblíbenou knihou z dětství jež nese název "Zlatý klíček". Je hezké si zavzpomínat, jen mi příjde, že jsem s přibývajícím věkem čím dál více sentimentální. K poslechu přikládám píseň, dnes mnou mnohokrát přehrávanou, dokonce se mi i zdálo, že jsem na koncertě oné kapely, tak to bylo to první co mě pod článek napadlo přidat.